Kdy se vyplatí prodat protiinflační Dluhopis Republiky?

V letech 2019-2021 mohli lidé zaparkovat své peníze do protiinflačních Dluhopisu Republiky. Množí se články o tom, že je na čase tyto dluhopisy prodat a uložit peníze jinam. Pojďme se dnes podívat na to, co by měl investor udělat. 

Vzhledem k tomu, že je Dluhopis Republiky navázán na vývoj inflace, která je nyní vysoká, je ideální čas prozkoumat historický boj s vysokou inflací, co fungovalo, kdy se hladina inflace vrátila na původní hodnoty a podle toho zareagovat na dnešní situaci kolem Dluhopisu Republiky.

Prostředí nízké inflace

Píše se rok 2021, kdy inflace v Česku byla pod 3 %, stejně jako v USA. Na nízkou inflaci jsme si v té době již zvykli, protože prostředí nízkého růstu cen trvalo prakticky 20 let. Jen s několika málo výjimkami, kdy se inflace vyšplhala nad 5 % (například v roce 2010). U nás, i ve světě, jsme si zvykli, že ceny většiny zboží příliš nerostou. Ceny energií byly stabilní, stejně jako ceny potravin a centrální banky držely sazby nízké, v eurozóně dokonce záporné.

V tomto období se také na trhu objevily české protiinflační Dluhopisy Republiky. Poprvé v období kolem let 2011–2014, znovu pak byly nabízeny veřejnosti od roku 2019 do konce roku 2021. Inflace byla nízká a tak popularita protiinflační varianty dluhopisu nebyla zrovna velká. Kromě toho tento produkt v sobě nemá žádné vstupní poplatky ani jiné náklady, a tak banky ani finanční zprostředkovatelé neměli velkou motivaci je nabízet. 

Já jsem na ně měl jiný pohled. V tu dobu se jednalo o unikátní a velmi výhodný produkt, jak zachovat kupní sílu peněz, s rozumnou mírou rizika, na období 6 let. Potřeboval-li investor peníze za 6 let mít k dispozici, byl protiinflační Dluhopis Republiky zajímavým produktem.

V dobách nízké inflace nelze počítat s tím, že 2% inflace tady bude věčně. Je třeba počítat s různými možnostmi budoucího vývoje a podle toho pečovat o své portfolio. Jeden ze scénářů budoucnosti je, že přijde období zvýšené inflace. Když se tento scénář začal naplňovat, protiinflační dluhopisy se ukázaly velmi praktické.

Vysoká inflace má bezprostřední dopad na naše životy. Zvyšují se naše náklady a tím se zvyšuje potřebná renta. Reálná hodnota aktiv se snižuje. Inflace má ale velký dopad i na podnikání. Rostou náklady, rostou mzdy, centrální banky zvedají úrokové sazby, čímž dochází ke zhoršení dostupnosti úvěrů v bance. Toto prostředí je pro každého podnikatele náročné. 

Když byla inflace nízká, kladl jsme si otázku, zda a jak rychle, se může trend otočit. Nyní, když je opět vysoká, je čas si položit otázku opačnou. Jak rychle se vrátí prostředí nízkých sazeb a nízké inflace, které je pro podnikání příznivé? Jaká bude budoucnost, bohužel nevíme, ale můžeme nahlédnout do minulosti a podívat se, jak dlouhé bylo období zvýšené inflace.

Některá očekávání jsou ohledně návratu k nízké inflaci optimistická. ČNB tradičně očekává, že její politika zafunguje a inflace se postupně sníží k inflačnímu cíli. Také ale víme, jak její prognózy vycházely v minulosti. Inflace si šla tak trochu svou cestou. Naopak v dnešní době slýcháme kritiku, že ČNB proti inflaci nebojuje dostatečně a růst sazeb by měl být razantnější, aby došlo k jejímu zkrocení. 

Vysoká inflace a co na to historická data?

Ohledně dlouhodobého snížení inflace jsem skeptický. Vycházím z historie, kdy historická data ukazují, že jakmile jednou inflace začne řádit, zkrotit ji chvíli trvá.

K poklesu inflace v minulosti vedlo zvýšení úrokových sazeb nad její úroveň 

Následující graf ukazuje vývoj inflace a úrokových sazeb v USA od roku 1934. Přestože nyní víme o inflačním cíli 2 %, pouhým okem vidíme, že se okolo této hodnoty inflace historicky nepohybovala příliš často, její průměr byl téměř dvojnásobný (3,62 %). 

Další zajímavá věc, kterou lze z grafu vyčíst je, že se americké centrální bance (FED) dařilo inflaci v minulosti nejlépe regulovat v obdobích, kdy byla sazba (šedá linka) nad mírou inflace (červená linka). Nejhorší období nastávala převážně v těch situacích, kdy se inflace dostala zásadně nad úrokovou sazbu, kterou FED nestíhal zvedat dostatečně rychle. 

Aby dokázal FED inflaci v posledních 70 letech zkrotit, musel v zásadě pokaždé úrokovou sazbu zvýšit nad úroveň inflace. To se v dnešní době zatím neděje a historie nám ukazuje, že dlouhodobé snížení inflace nemusí přijít tak rychle.

10 let s vysokou inflací ve 40. a 50. letech

Období zvýšené inflace historicky nebyla vůbec krátká. V období 40. a 50. let minulého století – válka a poválečná léta vedla k inflaci v řadě zemí. Poté, co v roce 1941 inflace překročila hranici 5 %, trvalo dalších 10 let, než se stabilizovala na přijatelné hranici okolo 3 %. Průměrně za celé toto období byla inflace 6 %. V tomto období byly americké sazby blízké nule a inflace se střídavě zvyšovala a snižovala. Po růstu na 13 % poklesla k nule a ceny 2 roky stagnovaly. Pak opět vystřelila vzhůru k 19 %.

„Kopečkovitá“ inflace

Nyní se posuňme v čase na 30leté období od roku 1965 do 1995. Toto období si často bereme jako vzor pro scénář se zvýšenou inflací. Především 70. léta, což je období označované jako stagflace – kombinace vysoké inflace a stagnace ekonomiky. Z pohledu ochrany majetku před inflací, šlo o velmi náročné období, díky pomalému ekonomickému růstu spojenému s rychlým růstem cen. 

Vidíme, že dokud sazba rostla dostatečně rychle na to, aby zůstala nad inflací, podařilo se FEDu inflaci usměrnit a stáhnout zpět směrem k inflačnímu cíli. Ovšem jakmile nastala situace, kdy inflace zespoda prorazila výši úrokové sazby, která se už nadále nezvyšovala, začala si inflace žít vlastním životem. Následný růst sazeb potřebný ke zkrocení inflace, která se utrhla ze řetězu, byl poté mnohem více bolestivý, než kdyby byla inflace zkrocena hned v zárodku.

Podobně jako ve 40. letech vidíme i o 30 let později zajímavý úkaz několikanásobného vrcholu inflace (na grafu tvoří „kopečky“). Inflace z vrcholů na krátký čas zdánlivě klesne (spolu se sazbami), jen proto, aby poté mohla vyrůst ještě výše (spolu se sazbami). Centrální banka tedy v první fázi evidentně začala snižovat úroky příliš brzy, doufaje, že už je jejich výše dostačující. Nebyla.

Historie inflace v ČR

Následující graf nám poskytuje náhled na inflaci od vzniku současné ČR. V Česku byla inflace na podobných úrovních jako nyní naposledy v 90. letech, a podobně jako v USA k jejímu poklesu napomohla vyšší hladina sazeb. Inflaci, která začala bujet na konci roku 2007 nezkrotily sazby, ale globální finanční krize. Šedá linka v grafu reprezentuje reálnou sazbu (nominální sazba mínus inflace). Vidíme, že reálná sazba v ČR je v současnosti nejnižší od roku 1995, od kterého máme data. 

To na základě předchozích odstavců nevěstí pro rychlý pokles inflace příliš dobré zprávy. Někteří z vás si možná pamatují, že přestože ani před rokem 1997 nebyla česká inflace pod 5 %, mohlo se zdát, že konečně začíná klesat. Ve skutečnosti se opět zvýšila (dosáhla úrovně 13,4 %) a trvalo další 2 roky, než klesla pod 3 %. A to byla úroková sazba vyšší než inflace! 

„Kopečkovitou“ inflaci způsobenou příliš rychle uvolněnými sazbami můžeme pozorovat i v jiných regionech. Podobná situace nastala například i v Německu, Švýcarsku, Rakousku, na Novém Zélandu či ve Švédsku. 

Sazby samozřejmě nejsou jediným faktorem, který má na inflaci vliv. K jejímu vývoji přispívá mnoho dalších makroekonomických a (geo)politických faktorů. Centrální bankéři tedy rozhodně nemají jednoduchou pozici. 

Na jednu stranu vědí, že trvá minimálně 12 měsíců, než se zvýšené sazby propíší do ekonomiky a začnou ovlivňovat inflaci – to by mohlo znamenat, že jejich současná výše za rok už bude postačující – a nechtějí tedy ohrozit ekonomiku jejich přílišným zvýšením. 

Jelikož budoucnost ale nikdo nezná, musí počítat i se scénářem, že současná výše sazeb dostatečná není a za rok tak může být inflace stále zvýšená (nebo dokonce i vyšší). To by byl argument pro jejich zvýšení v současnosti. 

Dle dostupných dat v minulosti zabírala spíše druhá varianta, která vedla k růstu reálné sazby. Sedmiprocentní sazba v Česku tedy zřejmě není příliš dobrým znamením pro ty, kteří čekají, že už příští rok budou mít opět možnost vzít si hypotéku za 2 %. 

Centrální banky to nemají lehké a musí veřejnost uklidnit, i když …

Přestože ČNB ve své poslední zprávě o měnové politice predikuje návrat k 2% inflačnímu cíli už za 12 měsíců, je důležité mít v paměti, že jednou z funkcí centrální banky je finanční stabilita. Kdyby radní veřejně přiznali, že návrat ke 2 % není v dohlednu, roztočilo by to inflační spirálu ještě mnohem více.

A kdy tedy inflace odezní? Podívali jsem se na historii inflace a je zde otázka: „Jak rychle klesla průměrná inflace v následujících 3 letech pod 3 % poté, co alespoň půl roku byla nad 5 %?“ 

Výsledkem bylo průměrně za 13,6 let. To znamená, že v minulosti, jakmile se inflace jednou zvýšila, její návrat pod 3 % nebyl zase tak rychlý. Historická data nám tak nedávají mnoho důvodů k optimismu. Takže ani návrat inflace v následujícím roce by nemusel znamenat, že je vyhráno a inflace zůstane nízká. 

Budoucnost neznáme a ani se nechci snažit věštit, jak to dopadne tentokrát. Na finančním trhu je možné vše. Doporučuji počítat s variantou, že průměrná inflace zůstane vyšší několik let a stejně tak budou vyšší i sazby. 

Předčasně prodat Dluhopis Republiky?

Jak jsem zmínil v úvodu, dnes se média zabývají otázkou, zda není na čase protiinflační Dluhopis Republiky předčasně prodat – z důvodů toho, že se inflace vrátí na 3% a tyto dluhopisy budou ztrátové. Tyto články spekulují nad tím, že by bylo lepší dluhopisy prodat a peníze zaparkovat na termínovaný vklad, kde banky nyní nabízí kolem 6% ročně.

Já si to nemyslím z důvodů popsaných výše, a proto doporučuji nereagovat na články o předčasném splacení a peníze nechat uložené v protiinflačním Dluhopisu Republiky. Zkrátka zkrotit inflaci je na delší čas, ale jak jsem zmínil, na finančním trhu je možné vše, křišťálovou kouli nemá nikdo. 

Pokud se historie nebude opakovat a sazby i inflace rychle klesnou, bude to skvělá zpráva pro naše finance a investice.